Rozloučení s čestným papežským prelátem Václavem Červinkou

Poslední rozloučení před katedrálou Pohřeb papežského preláta Msgre. ThLic. Václava Červinky

Ve středu 23. května proběhlo v katedrále sv. Štěpána v Litoměřicích rozloučení slavením Eucharistie s čestným papežským prelátem Václavem Červinkou, kanovníkem Katedrální kapituly sv. Štěpána, bývalým rektorem Arcibiskupského kněžského semináře v Litoměřicích. Václav Červinka zemřel v litoměřickém hospici sv. Štěpána v úterý 15. května 2007. Hlavním celebrantem byl litoměřický biskup Pavel Posád. Rozloučení se zůčastnilo mnoho osobností duchovenstva, například Královéhradecký emeritní arcibiskup Karel Otčenášek, Litoměřický emeritní biskup Josef Koukl, generální vikáři litoměřické, pražské a českobudějovické diecéze. A další významní preláti a církevní představení diecézí.

Msgre. ThLic. Václav Červinka

Msgre. ThLic. Václav Červinka

Narodil se v Českém Dubu 16.1.1922. Jako chlapec byl vychováván ve sboru choralistů na Svaté Hoře a později v Biskupském gymnásiu v Bohosudově. Pro bohoslovecká studia se rozhodl po příkladu svých bratří Karla a Jaroslava. Kněžské svěcení přijal 29.6.1946 v Praze. Jako novokněz byl 1.8.1946 ustanoven kaplanem v Semilech. Po roce je povolán do Prahy jako vicerektor bohosloveckého semináře a 1.7.1948 přechází s bohoslovci do Litoměřic. Od 1.10.1948 je poslán kaplanovat do Železného Brodu, kde zároveň zastává službu administrátora ve Bzí a Šumburku-Jistebsku. V únoru 1951 přichází do Dubé, odkud postupně administruje i okolní farnosti Bořejov, Deštná, Medonosy, Pavlovice a Tuhaň. V roce 1970 je mu udělen titul osobního děkana. Dne 28.9.1972 je ustanoven hilleánským kanovníkem litoměřické Svatoštěpánské kapituly a od října nastupuje úřad administrátora litoměřického děkanství. Zároveň spravuje nedaleké Žitenice. Od 1.9.1974 je jmenován rektorem kněžského semináře a tuto službu koná třináct let do 31.12.1982. Během rektorského úřadu je v lednu 1982 jmenován arcibiskupským radou olomoucké arcidiecéze a v říjnu téhož roku soudcem interdiecézního soudu v Praze. V lednu 1983 přichází pracovat na litoměřickou biskupskou konzistoř a 11.4.1995 přijímá službu probošta litoměřické kapituly, kterou koná tři roky. Za svou pečlivou a záslužnou práci je 28.2.1997 papežem Janem Pavlem II. jmenován čestným papežským prelátem.

Pravidelně posilován svátostmi Církve

zemřel v litoměřickém hospici sv. Štěpána v úterý 15. května 2007.

Duchovenstvo přítomné na pohřbu

Čestného papežského preláta Mons. ThLic. Václava Červinky, kanovníka Katedrální kapituly sv. Štěpána, bývalého rektora Arcibiskupského kněžského semináře v Litoměřicích dne 23. května 2007.

Biskupové

J.Exc. Litoměřický biskup Mons. Mgr. Pavel Posád – hlavní celebrant

J.Exc. Královéhradecký emeritní arcibiskup Mons. ThLic. Karel Otčenášek PaeDr.h.c.

J.Exc. Litoměřický emeritní biskup Mons. ThDr. Josef Koukl

Generální vikáři

Mons. Mgr. Karel Havelka, generální vikář litoměřické diecéze, probošt Katedrální kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích

Mons. ThDr. Michael Slavík, generální vikář pražské arcidiecéze, bývalý rektor pražského kněžského semináře

Mons. Mgr. Jan Baxant, generální vikář českobudějovické diecéze, bývalý rektor pražského kněžského semináře

Biskupští vikáři

R.D. Doc. PhDr. Ing. Miloš Raban, Th.D., děkan pedagogické fakulty v Liberci, biskupský vikář pro školství

R.D. Mgr. Miroslav Šimáček, biskupský vikář pro pastoraci, arciděkan v Ústí nad Labem

Představení kněžských seminářů

Mons. Vojtěch Šíma, rektor arcibiskupského kněžského semináře v Olomouci

Mons. Antonín Doležal, bývalý rektor litoměřického kněžského semináře, probošt Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě

Členové kapitul

Katedrální kapitula sv. Štěpána v Litoměřicích

Královská kolegiátní kapitula sv. Petra a Pavla v Praze na Vyšehradě

Katedrální kapitula při chrámu Svatého Ducha v Hradci Králové

zástupci některých dalších Kapitul

Další významní preláti a církevní představení

Kněží ze všech diecézí Čech i Moravy

Rozloučení

Rozloučení

Rozhovor k pohřbu pro rádio Český rozhlas Sever (audio)

Audiozáznam ke stažení

Václav Červinka rozhovor pro Zdislavu z ledna 2007

Dnes jsme o rozhovor požádali Mons. Václava Červinku, který oslavil 16. ledna 2007 své 85. narozeniny. Pan kanovník přes všechny obtíže slouží Bohu i lidem a rád vyslechne všechny příchozí a moudrou radou je povzbudí. Náš rozhovor se konal na jeho pokoji v litoměřickém hospici sv. Štěpána, kde se zotavoval po prodělané operaci krčku.

Otec Václav Červinka začal své vyprávění: Narodil jsem se 16. ledna v roce 1922. Tatínek byl vedoucím konzumu Vzájemnost v Českém Dubu. Časem přitom začal dělat kostelníka, já a moji dva bratři jsme ministrovali. V roce 1933 jsem šel do školy na Svatou Horu, to bylo mé první setkání s Pannou Marií v polovině roku 1934 až do roku 1936 jsem byl v Georgswalde neboli Jiříkově. Tam také patřil Filipov. Takže jsem měl Pannu Marii nablízku podruhé. A potřetí, to přišel právě tatínek, že bych měl jít do Bohosudova na německé gymnázium.

Dvanáctiletý Vašíček Červinka

Dvanáctiletý Vašíček Červinka,

bubeníček na Sv. Hoře u Příbrami vzadu u tympánů dne 13. 8. 1934

Do války jste byl tedy na třech mariánských místech?

Ano. Na Svaté Hoře, ve Filipově a v Bohosudově. V Bohosudově nás bylo asi 450 studentů, ale když přišel rok 1938, tak to Hitler zrušil. My jsme utekli. To byly těžké doby. Neumíte si představit, co ti Němci dělali. Šli jsme tehdy za vikářem a prosili jsme ho, aby nás dal pryč, že už tam nevydržíme, že nám vyhrožují, že nás zabijí atd. Řada z nich byli takoví, tak jsme šli pryč do Arcibiskupského gymnázia v Praze. A tam jsem byl dva roky, pak to Němci zavřeli. Takže další rok jsme strávili v gymnáziu na Smíchově, než ho také zavřeli. Byl jsem však už v oktávě, takže už jsem mohl do semináře. Chtěl jsem jít tehdy studovat do Říma, ale přišla odpověď z německých úřadů: „Nepovoluje se!“. Pan biskup Otčenášek tam ještě přede mnou mohl jít, ale já už jsem nesměl. Tak jsem nastoupil do Prahy, poněvadž tady v Litoměřicích zavřeli seminář.

Jak dlouho jste studoval za okupace v semináři?

V Arcibiskupském semináři jsme však zase byli akorát jeden rok, pak ho Němci zavřeli a my jsme byli následující tři roky v Dolních Břežanech. Představte si, že dnes u mě, tady v hospici byla jedna doktorka a říkala, že je z Dolních Břežan. Řekl jsem: „Tam byl seminář.“, a ona na to: „Já tam bydlím.“ Ten seminář tam byl tři roky, do roku 1945. V roce 1945 přišli Rusové, zdravili nás, mám fotografie, a my jsme šli do semináře do Prahy. V roce 1945 byl vysvěcen můj bratr a já byl devětadvacátého června 1946 vysvěcený v pražské katedrále. Svěcení jsem přijal z rukou Antonína Eltschknera jediného tehdy dostupného biskupa v Praze. Od něho mám všechna nižší i vyšší svěcení. Od tonzury, čtyři nižší svěcení, podjáhenství, jáhenství až po kněžství v roce 1946. Pak jsem byl rok v Semilech kaplanem.

Co se stalo potom?

Když byl po válce litoměřický seminář přeložen do Prahy, já se tam stal vicerektorem. Jenže nastoupila bouře. Biskupem v Litoměřicích se stal Štěpán Trochta a ten se ptal: „Co mám dělat? Seminář je už přeložený a všechno je přichystáno.“ V Praze jsem měl jako vicerektor asi 25 bohoslovců, rektorem byl tehdy P. Kohlíček a spirituálem P. Lebeda a P. Pudr. Ti kteří byli moji vychovatelé. Mohl bych vám ukázat fotografie z tabla. Pobyli jsme tam jeden rok a za rok řekl pan biskup: „Půjdeme zase do Litoměřic“. Když jsme tam přišli, povídá mi pan biskup Trochta: „Víš co? Já tě dám někam jinam. Už nebudeš vicerektorem…“. Ve mě hrklo. „Kam?“ „Do Železného Brodu, místo tvého bratra. Já ho chci mít v semináři jako spirituála.“ A tak můj bratr Karel byl tady v Litoměřicích tedy dva roky spirituálem v letech 1948 až 1950. Pak komunisti všechny představené semináře zavřeli. Všechny kromě mého bratra, který byl spirituálem. Říkal jim: „Já jsem neměl žádné styky, jenom dělám duchovní věci a tak ho nechali na svobodě.“ Bratr šel do Železného Brodu a byli jsme tam dva. Pak začali rušit farnosti. Byli jsme na jedné schůzi v Litoměřicích, kde se rušily malé farnosti a všechno nám to dali, že to musíme administrovat.

Mě pak nařkli, že jsem proti komunistům a vypadalo to zle. Ale ujala se mě Lidová strana, která řekla: „Tohle dělat nemáte, protože on je dobrý kněz, milující Pannu Marii a má obraz, kde se modlí s nápisem: Panno Maria Královsko míru, oroduj za nás.“ Ale bál jsem se lidí kteří mě tam v padesátých letech sledovali, protože spousty lidí pozavírali. Mého bratra v Železném Brodě začali týrat hrozným způsobem, takže brzy byl s nervy úplně pryč. Ale nepodal se. Řekli mu: „Vy musíte odsuď pryč! Jinak vám vezmeme souhlas.“ „Kam tedy půjdu?“ „Do Cvikova!“ Tam pobyl jeden měsíc a musel jít pryč. Vrátil se do Železného Brodu a já jsem šel do Dubé. Dubá mezi Doksy a Českou Lípou. Bývalé okresní město. A v Dubé jsem zůstal dvaadvacet roků. Jenže Karlovi, mému bratru stejně vzali souhlas a tak byl se mnou v Dubé. Neměl totiž vůbec kam jít a tak jsem ho vzal ke mně. Byli totiž u mě také rodiče a měl jsem odvahu napsat komunistům, že se o rodiče někdo musí starat. Bratr musel slíbil, že bude pracovat pouze v lese jako lesní dělník. Rodiče u mě byli tři roky. Církevní tajemník to tehdy povolil. Bratrovi po roce v Dubé pak dali souhlas k duchovní službě a šel na Vidim kde byl pak 30 roků.

Na faře v Dubé bydlela také paní Zimmermanová, která se starala o chod domu. Asi tři měsíce před její smrtí mě na svátek sv. Václava v roce 1972 pan biskup jmenoval kanovníkem; to jsem byl ještě v Dubé.

Kdy jste se pak dostal do Litoměřic?

Krátce na to, co jsem se stal kanovníkem jsem pak šel do Litoměřic, jak si to pan biskup tehdy přál. V Litoměřicích na děkanství mě ustanovil děkanem. Na děkanství jsem však nebyl dlouho, něco přes rok.

To nebyla jednoduchá doba?

Byla to doba, kdy tu byli Rusové a biskup Trochta váhal s nástupem do úřadu. Řekl jsem mu: „Já vám to vymůžu“, zašel jsem za Galuškou, ten byl ministrem kultury a předtím velvyslancem v Moskvě, byl mým spolužákem z Arcibiskupského gymnázia a ono se to podařilo. Ale to bylo ještě v době, kdy jsem byl v Dubé. Po roce na děkanství jsem se stal rektorem v litoměřickém semináři a byl tam až do konce roku 1982. Od roku 1983 jsem byl pak na konzistoři až dodnes.

Co byste vzkázal věřícím v diecézi?

Je chvályhodné, že mladí chodí do kostela. Viděl jste, že chodí a není jich málo. Mladí lidé teď chodí do kostela. Víme jaké je to v katedrále. Dnes máme mladou církev. To tam napište! Je jich málo, ale jsou dobří. Vidím také mnoho bolestí, které církev prožívá i pády některých.

Pádů bylo a je mnoho. Dá se vydržet?

Na Velký pátek mě volal církevní tajemník a chtěl, abych podepsal spolupráci. Jsem řekl, že jim to nepodepíšu. Já jsem jim nikdy nic nepodepsal! Ten zuřil, ale protože byl Velký pátek; říkal jsem si: „Vydrž!“. Byl jsem jak spráskaný pes. Křičel: „Já to musím hlásit, já to musím hlásit…“. Říkal jsem: „Dělejte si co chcete.“ Tak mě zavřou. Mého bratra na Chcebuzi také chtěli zavřít. Lidi se většinou lekli, ale že si mě zavolali zrovna na Velký pátek, myslel jsem si: „Ať mě třeba zabijou, to je jedno…“. A místo toho jsem vydržel, až do teďka. Bohu díky!

Kanovníka Kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích Mons. Václava Červinky se ptal P. Martin Davídek

Pro úplnost přidáváme životní data podle podkladů otce Václava

Václav Červinka

  • narodil se 16. 1. 1922 Český Dub
  • ordinován 29. 6. 1946 Praha
  • 1.8.1946 Semily, kaplan
  • 1.10.1947 Praha, vicerektor semináře litoměřického
  • 1.7.1948 Litoměřice
  • 1.10.1948 Železný Brod, kaplan, exc. adm. Bzí a Šumburk Jistebsko
  • 1.2.1951 Dubá, adm., exc. Bořejov (do 20.1.1952, od 24.11.1952 – 1.7.1954), Deštná, Pavlovice (do 15.12.51), Tuháň, exc. Medonosy od 20.3.1963
  • 28.9.1972 kanovník „Hilleanus“
  • 1.10.1972 Litoměřice, adm. děk. úřadu, exc. Žitenice

1.9.1974 Litoměřice, rektor kněžského semináře v Litoměřicích (16.1.1982 k 60. narozeninám jmenován „arcibisk. radou olom. arcidiecéze“) (1.10.1982 soudcem interdiecézního soudu se sídlem v Praze)

  • 31.12.1982 uvolněn z povinností rektora kněžského semináře
  • 1.1.1983 nadále ve funkci kanovníka s výpomocí na konsistoři
  • 11.4.1995 ustanoven „proboštem“ litoměřické Katedrální kapituly – instalován 29.4.1993
  • 28.2.1997 ustanoven „čestný papežský prelát“ titul Msgre – Mons.
  • 8.4.1998 ustanoven „člen kněžské rady“ na 5 let do 8.4.2003
  • 1.9.1998 uvolněn z úřadu „probošta“ litoměřické Katedrální kapituly (nadále „protokolista“)
  • 29.6.2006 60 let kněžství
  • 16.1.2007 85 let života, oslavil při bohoslužbě v hospici sv. Štěpána v Litoměřicích
Kanovník Červinka s přáteli

Kanovník Červinka s přáteli, oslava 60 let kněžství dne 29. června 2006

««« Předchozí text: 4. vikariátní pouť - Česká Lípa Následující text: Pozvánka na hlavní oslavy 950. výročí od založení Kapituly sv. Štěpána v Litoměřicích »»»

autor: Leoš Sikora | Sobota 22. 12. 2007, 14.41 | tisk | Rozloučení | 0 komentářů | 31943x

Komentáře k textu

Rss komentářů tohoto textu - Formulář pro nový komentář

K textu nebyl napsán žádný komentář.

Přidej komentář!



Kliknutím vložíš: Vlož smajla :-) Vlož smajla :-( Vlož smajla ;-) Vlož smajla :-D Vlož smajla 8-O Vlož smajla 8-) Vlož smajla :-? Vlož smajla :-x Vlož smajla :-P Vlož smajla :-|
Příspěvěk je formátován Texy! syntaxí. Není povoleno HTML, odkazy se převádějí automaticky. Pokud se komentář nezobrazí, neprošel bezpečnostní kontrolou a já jej musím schválit přes administraci. Nevkládej jej prosím znovu.
Jsem robot?

Novinky

Foto Karel Pech

Vítejte

na webových stránkách Mons. Pavla Posáda, světícího biskupa se sídlem v Českých Budějovicích. Tento web je určen ke komunikaci křesťanů s biskupem Pavlem. Doufám že Vám všem, čtenářům těchto stránek přinese radost i poučení. pater Martin Davídek

Texts in English

Lingua Latina